Neděle 25. 7. 2010, den nekonečné cesty domů.
Pitomá „džípíeska“. V Calais jsme se nějak zamotali a bloudíme. Ale Vacmen se ani moc nevzteká a v klidu řeší s Janou cestu na správnou dálnici. Prima, povedlo se. Pak spím, zatímco Vacmeni jedou a pak zase Mates a já přes Německo a na kterési zastávce se téměř všichni setkáváme a přepřaháme vozík z „morbidika“. Zase jim to nejede. Vozík musíme zavézt až do Brna na loděnici…
Morbidikovu tekoucí naftu ucpali improvizovaným těsněním z podlážky auta, ale prý si to šine velmi pomalu. Na další zastávce se dovídáme další pokračování osudů chudáka „morbidika“. Klekl úplně a část posádky zůstává v jeho útrobách, další jedou stopem a pro ty poslední ztroskotance jede někdo až z Ostravy, aby je dopravil domů. Docela dobrodružný konec cesty. Ale je div, že dojel až do Frankfurtu a neklekl už ve Skotsku. To by bylo horší.
Na naší zvalchované dálnici už zase řídí Vacmen a v Brně vykládáme Matesa u fakulty a mažeme na loděnici. Tam předáváme vozík a loučíme se zbytkem účastníků zájezdu, kteří tu zbyli. Omlouvám se Jardovi, že jsem ho i v té výrazně červené mikině přehlédla a málem se s ním nerozloučila. Byla jsem totálně hyn… Hodní Vacmeni mne zavezli až domů a já při vykládání zapomněla na sedadle příruční tašku s doklady, mobilem atd. Tak to museli vzít druhý den, při vracení auta do Zlína, přes Brno.
A ještě něco. Kdyby jste někdo pochyboval o tom, že „zlaté české ručičky“ už jsou pojmem z minulosti, nevěřte tomu. Burianův obytňák dojel díky umně vyrobenému zrcátku bez újmy tisíce kilometrů, o přetrhaných káblících v rukou Juřicových už byla řeč, „morbidik“ dojel až do Frankfurtu a vytržená zásuvka u vozíku za našim autem, kterou jsme vláčeli bůh ví, kolik kilometrů po silnici až káblíky taky přestaly fungovat, slepila lepící páska v rukou Vacmenových (no, taky za pomoci Matesa, abych mu nekřivdila). A Vacmeni, díky za vše a taky za úklid auta, na kterém jsem se nepodílela, doufám,že odpadní vodu jste vylévali do kanálu a ne do Svratky, a když jo, tak to neříkejte Erichovi. Bylo to s vámi všemi fajn.
Psáno na chatě od čtvrtečního večera 29. 7. 2010 do nedělního večera 1. 8. 2010 za úporné bolesti za krkem a přibrání na váze cca 2 kg z věčného sezení u počítače.
Jitka.