Sobota 17. 7. 2010, den, kdy jsme viděli Ben Nevis
Ráno jsem zaříkávala slunce, ať vydrží a neprší. No, občas skráplo, ale jen jemně. Objevil se i Ben Nevis, ale vrchol byl schovaný v mracích. Je to nejvyšší hora ve spojeném království, měří „pouhých“ 1344 m, ale počítáno od nuly. Takže na naše poměry je to slušná dvoutisícovka. Hydrocefalové odjeli na dvě okolní řeky a my staříci jsme se vydali na pokoukání po městě Fort Williams. Na hlavní ulici jsme pořídili většinu dárků a všichni jsme si koupili skotské kostkované barety s bambulí, (jak se pak ukázalo „made in China“), Vacmen „vikingskou“ s rohama a leskymovlasy. Moc nám to slušelo!
Na konci ulice jsme si dali fisch and chips, bylo toho moc a sotva jsme to do sebe nasoukali. Kolem 16 h jsme se vrátili, dali si kávičku a vyzvala jsem Matesa k výstupu na úpatí Bena. Svítilo slunce, bylo příjemně a procházka stála za to. Před sebou jsme měli nádherný výhled, dole kemp a v dálce pokračovaly hřbety hor a jezera. Moc jsem se těšila na zítřejší výstup na vrchol. Cestou dolů jsem málem zakopla o velké a zdravé růžovky. A večer z nich byla výborná kulajda, po ní Vacmen otevřel láhev portského vína, a svítilo slunce a v půl jedenácté bylo ještě světlo.
Hydrocefalové jeli ještě okouknout zítřejší řeku, ocenili čepičky a šlo se spát. Ještě takový malý poznatek o vstřícnosti a pozornosti Angličanů. Když jsme s Matesem stoupali nahoru směrem k Benovi, tak nás scházející skupinka upozorňovala na to, že cesta hodně klouže: “Dejte si pozor!“ Tak to by se u nás stát nemohlo…