Úterý 13. 7. 2010, den excelentní Honzovy jízdy
Hurá, neprší a dokonce svítí slunce. A za sebou mám vydatný a ničím nerušený spánek. Špunty do uší odkládám do krabičky a následující noc už je nevytáhnu. Vstávám docela brzy a s plecháčkem kávy courám poloprázdným kempem. Ptáci mají nasypáno a švitoří u krmítka, v trávě se třpytí ranní rosa a všude je klid. Kolem půl deváté se děcka vynořují ze stanů a chystají se na sjetí kanálu řeky Dee. Začínají od loděnice a trvá to celou věčnost, než se nalodí. Víťa od Kačky se trochu mátoží, něco popil a nejedou, Kačka má obavy, zda by to zvládli.
Konečně nasedají všichni do lodí a kamery se spouští, foťáky cvakají, pobíháme kolem řeky a pozorujeme jak si počínají v těžších úsecích. Pár lidí plavalo…, ale užívali si to náramně. Při čekání u jedné peřeje pozoruji veverku, jak si hopká po lišejníkem porostlých stromech. Břehy kanálu jsou upravené s možností usednout na lavice a koukat z můstků a přístupných břehů. Děcka sjela úsek kanálu a pokračují dál až do města. My stařešinové balíme a jedeme do města na parkoviště, kde se všichni sejdeme. Využíváme doby čekání k nákupu a k výměně peněz. Kupuji si zubní kartáček, protože ten stávající se po prvním použití rozpadl. Mezi tím slunce zalezlo a obloha se zatáhla. Je docela chladno.
Po splutí už jen naložíme pokračujeme směrem ke Skotsku. Cestou se ještě jedeme podívat na nějakou řeku, zda by se dala jet. Sjíždíme na vedlejší silničku a dojíždíme ke kamennému mostu. Silnička je velmi úzká a před mostem se ještě zužuje do nájezdu s roztečí 2,10 m. Honza opatrně najíždí a Jana zvenčí kontroluje mezeru mezi vytčeným nájezdem. Honzovi zbývá v bocích po sotva 5 cm. Pomalinku se vecpává do mezery a projíždí. Potlesk. Blokujeme místní dopravu a všichni místní řidiči nevěřícně kroutí hlavou.
Honza přejíždí uzounký most a na druhé straně jej čeká totéž ve ztížené variantě. Je to pro změnu do kopce a do zatáčky. Za cenu mírného potrápení spojky, kdy to trochu zasmrdí, se Honza dostává na volnou silničku. Opět potlesk a obytňák projel bez škrábnutí. Nahoře ve vesnici se Honza otáčí a absolvuje celé to divadlo ještě jednou opačným směrem. Řeka nemá vodu, tak se musíme vrátit na hlavní silnici. Po téhle zkoušce obratnosti jej čekají pochvaly a poplácávání po ramenou a Jana je na něho právem hrdá. A Honza má radost, že to zvládl bez újmy na laku.
Navečer dojíždíme do kempu. Strašně fučí a je zima. Za kopcem, který je tak 20 km je moře a vítr se žene právě odtamtud. Děcka si natáhla tropiko a snaží se přerušit fučení větru hrou na kytaru a zpěvem. Naše posádka sedí v teple obytňáku a popíjí vínko. Zítra se má jet řeka, která není tak těžká, takže konečně můžeme i my.