Čtvrtek 15. 7. 2010, den Matesových skoků
Skotsko je nádherné. Z těch nepřeberných odstínů zelené barvy se tají dech. Země zeleně, kamenů, ovcí a kopců. Rozsáhlé pastviny jsou ohraničeny kamennými valy, které se táhnou napříč krajinou, ovečky se pasou a odpočívají pod osamělými velikány stromů, objevují se i krávy, které vypadají trochu jako jaci. Rezavé a chlupaté. K tomu stálá vlhkost a nevypočitatelnost počasí. Vesniček je málo, jen volná krajina občas s řídce roztroušenými osamělými staveními. Lidé tu k sobě mají hodně daleko a musí tu být asi pevná rodinná pouta a soudružnost, aby to v té samotě zvládli.
Máme namířeno k velmi starobylému městečku Lanark u něhož je postaven New Lanark. Obě na řece Orchy, jejíž úsek mají naši „hydrocefalové“ v plánu dnes splout. New Lanark je komplex budov kolem největší přádelny ve spojeném království, jejímž zakladatelem byl otec známého Roberta Owena. Robert na základě myšlenek utopistického socialismu nechal kolem přádelny vybudovat samostatné a soběstačné městečko, kde byl vytvořen svébytný a fungující sociální systém, dělníci zde měli své příbytky, pro děti byla postavena škola, byla tu nemocnice a měli vlastní hospodářský systém a kulturní vyžití.
Celý, dnes již skanzen, je vystavěn v typické angl. architektuře, domy z kamenů na vysokém svahu nad řekou. Owenovci bydleli v rámci tohoto komplexu v jednom z nich. Byli jsme tam v dopoledních hodinách, kdy nás doprovázela přeháňka za přeháňkou a bylo chladno. Skanzen je hluboce zaříznutý do údolí řeky Orchy, moc slunce si tam asi nezažili. Působilo to na mne dost ponuře a představa, že bych měla žít na pár čtverečních metrech a vlastně téměř neopustit tento prostor, mne nenadchla. Ale musel to být zajímavý experiment a když Owen psal „Farmu zvířat“, asi zde měl i dost inspirace pro jednotlivé charaktery. V podstatě po pár letech vznikl u nás podobný model v Baťově Zlíně.
Ještě je nutno zaznamenat Matesův způsob jízdy, při kterém je nutno se připoutat, rozhodně se nedoporučuje pohybovat se po prostoru auta a je třeba uklidit a uložit veškeré věci a nenechat nic volně ložené, jinak hrozí zakutálení do škvír a méně dostupných prostor, popřípadě jejich zničení. Ne, že by Mates jezdil systémem „brzda–plyn“, ale vůbec nekouká na povrch vozovky, zásadně ignoruje zpomalovací pruhy, nerovnosti a výmoly apod. Jaký div, že připojenému vozíku nepraskla oje a obytňáku péra a my to přežíváme bez modřin a boulí. Z Lanarku má Mates zákaz řízení a jede Vacmen.
Přes industriální periferii města Glasgow s pohledem na občasné kousky moře, dojíždíme k jezeru Loch Lomond. Chvíli se tam pocouráme , něco nafotíme, Vacmeni si dávají kávu a zmrzlinu. Na jezeře je několik větších i menších ostrovů a ještě v 19. století byli na ostrovech izolováni nepřizpůsobiví jedinci, duševně choří a svobodné matky. Jezero je obklopeno zelení, sem tam nějaký kamenný dům nebo hotýlek. Jinak klid a racci.
Kempujeme někde u městečka Balloch, v krásném kempu s názvem „Píniový les“, po trávě tu běhají divocí králíci, teče tu říčka i potůček a poprvé a taky naposledy jsme v kempu už odpoledne. „Hydrocefalové“ – tedy ti, „co mají místo mozku už jen vodu“ (jak trefně poznamenal Erich) odjeli na Orchu. Konečně si umývám vlasy, je hezky, polojasno a v klidu kuchtíme obědovečeři. Mezi tím Burianovi vytahují do placu whisky. Nemám na ni chuť a dávám přednost čisté vodě.
Taky jsme v místní vesničce nakoupili nějaké nezbytné zásoby, Vacmeni opět buchétky (tentokrát se vyhnuli nákupu buchétek s “napitýma klíšťatama“, čili s rozinkama) a sladkosti a Dančiny oblíbené kyselé bramborové čipsy. Láhev whisky se pomalu vyprazdňuje a já očima střízlivého pozorovatele se bavím Mileninou úpornou škytavkou a rozverností staříků. Ráno se k nám do auta nastěhovala Marfuša, protože ji postihla angína a musela být v teple a ležet. Měla horečku a spala a spala.
Když se děcka vrátily z Orchy, která podle slov Danky „byla samý olej a sem tam to teklo“, tak se Marfuša odstěhovala do stanu a konečně si nasadila antibiotika. V povzneseně veselé náladě plynul večer a najednou bylo po 22 h, venku ještě světlo a já už pokukovala po posteli. Staříci se ještě veselili a já si šla do postele chvíli číst. Ještě jsem zaslechla, jak namísto vypité whisky podvrhli do láhve čaj, to určitě vymyslel Mates.